Se přiznám, že jsem v takovýchto případech něvěděla, jestli se smát nebo brečet. Ale to bylo, teď bych řekla, že mě to přijde spíše jako taková zajímavost nastavení dušeho toho kterého člověka. Myslím, že tam sejdou dva faktory, kdy ten prvý, seběvědomí dotyčného nesouzní s náhledem mým či okolí na jeho osobu. Druhý faktor, kamarádka tvrdí, že já působí takovým tím dojmem, že mu nic neudělám, když to zkusí a nevyjde to. Mě třeba v tomto směru víc vrtají v hlavě ženy, které působí očividně nepřístupně a často s výzorem semetriky, a přece se seznámí