My jsme staršímu synovi tuto možnost nabídli,ač oba s manželem jsme nikdy na nic nehráli,ani naše rodiče či prarodiče - jestli nechce chodit na LŠU a hrát tam na nějaký nástroj - žádné nucení,přemlouvání,jen nabídka a my dva jsem mu tím chtěli dát možnost ještě většího rozhledu než máme my,prostě umět hrát na nástroj,zjistit jaké to je,a vše co je s tím spojeno - noty,atp.Syn kupodivu zájem měl a sám si vybral hru na trubku.

Mladší syn po nějaké době přišel s nápadem,že bych chtěl zkusit hrát na klávesy, nám se jeho aktivita velmi zalíbila a proto jsme neváhali a nelitovali ani velkého fin.obnosu za kvalitní klávesy,museli jsme mu tak najít i učitlku,protože tenkrát na lšu byly klávesy něčím hodně pocenovaným a vyzdvihován byl jen klavír,ale taková kráva by se nám do bytu fakt nevlezla a prostě nám byly mnohem víc všem sympatičtější ty klávesy.

Když to starší syn viděl,přibral si k trubce ještě i tyto klávesy a kluci chodili na hodiny spolu,tedy spíš dojížděli.

Po x letech si mladší syn koupil kytary - normální i elektrickou a naučil se už jako samouk hrát na ně a k tomu se zpěvem doprovázet,chvíli hrál i v nějaké skupině po hospodách,starší zas koncetoval s tou trubkou jako kluk.

Dnes už se dávno aktivně hře na nástroj nevěnují,ale rozumí tomu,znají ty pojmy kolem not a hraní vůbec a jsou rádi,že objevili i tento svět,klávesy má jeden z nich ve svém pokojíku pořád a tak občas na ně i na kytaru si zabrnkají,když přijedou domů.A těch večerů u grilu co bylo a mladší nám ktomu hrál na kytaru a zpíval nebo jsme zpívali všichni,to bylo moc fajn.