Většinou to tak v rodinách, kde nikdo na nic nehraje je. Dítě jako jediné se učí hrát v ZUŠ, tak mu rodiče občas řeknou, ať jim něco zahraje. Sami ani nepoznají, jestli je to hezké nebo není, většinou to asi ani hezké není, ale podpoří ho, že jo, dobrý, aby dítě dále chodilo. Smysl jsem v tom také ještě nenašla.
Možná jsem nekulturní, ale abych pravdu řekla, tak zrovna hra na nástroj mi u většiny dětí přijde z hlediska budoucnosti jako jeden z těch nejméně užitečnných a smysluplných kroužků.