"Vidím za tím jen urputnou snahu držet krok se sousedy a obavu, aby náhodou mé dítě někdo nepředběhl, protože jsem ho dostatečně nerozvíjela."
Zvídavá ženo,
plus relativně snadné naplnění "společenské poptávky", protože co bych se s tím zatěžovala sama, když to můžu přehrát na ZUŠku.
Vtip je ale v tom, že na skutečný zájem ZUŠka jaksi nestačí a dokonce se ani neprojevuje tím, že tam dítě chodí. I kdyby se doma připravovalo (cvičilo na nástroj).
Mám dítě v ZUŠce osmým rokem, do loňska dělal dva obory, pokračovat bude ale nejspíš jen v jednom (druhý se překrývá s odpoledním vyučováním). A celkem jasně vidím, jaký je rozdíl mezi oborem, který ho opravdu baví a který už tak moc ne, přestože mu jde a nadání pro něj má.