Zaujalo mě v diskuzi níže, kolik lidí píše, že pravidelný přísun sladkostí je výhodnější, než výjmečný. Že děti jsou pak s cukrovinkami obeznámeny a nesní jich tolik, jako když jsou pro ně vzácností.
Ve svém okolí tohle nepozoruju. Píšu o dětech tak 5-9 let. Znám jak ty, které mají přísun v podstatě neomezený, tak ty, u nichž doma je slovo cukr tabu. A my stojíme někde mezi, občas koupíme, ale přísun se snažíme kontrolovat. A ať dám jakémukoliv respondentovi z těchto tří skupin do ruky pytlík medvídků, zpucne ho na posezení a podělí se jen nerad.
Ani z dětství si to nepamatuju. Resp. nárazová konzumace cukrovinek byla dána tehdejšími zvyklostmi.
Fakt vám to funguje?