Přidat odpověď
Kapesné není odměna.
Pokud mu chci něco našetřit, nelze mu dát ty peníze do ruky, není moc lidí skrblíků od narození.
Pokud se má naučit spořit, je nutné mu ty peníze dát a pomoct mu s tím. Základem ale je, že ty peníze jsou skutečně jeho a ideálně pravidelně. Pro devítileté dítě je spoření si na něco většinou hodně náročné, cíl vzdálený, proto dítě volí to, co je k dispozici hned, zejména když vlastně neví, kdy dostane další a kolik.
Mám také jedno dítě, co neudrží korunu, kdysi jsem to zkoušela tak, že jsem jí dala 20 Kč a 10 Kč si dala do kasičky, 10 Kč do peněženky. Ty peníze v kasičce měly být nedotknutelné, využité třeba na nákup vánočních dárků. A když si ten cíl stanovila sama a opravdu moc chtěla na dárky našetřit, nedokázala to. Tak jsem jí sice dávala pravidelně kapesné, ale měla ho u mě zamčené a musela si vždycky přijít říct, když si chtěla něco koupit. Já jsem ale nesměla nic zakázat, jen jsem s ní třeba promluvila o tom, kolik si bere vzhledem k tomu, kolik dostává, případně jsem jí řekla svůj názor na kupovanou věc, ale když chtěla, prostě jsem šla a ty peníze jí dala. A nedovolila jsem si jí říct, že na to nemám kdy, někdy třeba musela chvilku (pár minut) počkat, když jsem musela dokončit nějakou věc, ale snažila jsem jí je dát co nejdřív.
No a ona si pak chodila opravdu jen někdy, bylo to náročnější, než když měla ty peníze u sebe a prostě jen sáhla a měla je. Tím se jí podařilo přeci jen našetřit určitou částku a najednou zafungovalo, že pod tu částku nechce jít, aby měla na ty Vánoce. No a protože najednou viděla, že našetřit jde, bylo pro ni při zvýšení kapesného snazší mi z toho určitou částku dát (tentokrát už to bylo na ní, kolik), abych jí je dala do její kasičky. Zbytek si nechala a utratila.
A stále se děje, že peníze, co má u sebe, okamžitě utrácí, ale už právě umí dopředu část odložit a nesahat na ně. Trvalo to ale asi 6 let, než se na to dalo spolehnout a i teď má občas záchvat utrácení a utratí třeba měsíční kapesné za blbosti. Ale už nejde do nuly...
Předchozí