Nemohu si vzpomenout ve kterém zásadním beletristickém díle se téma dítěti přístupného porodu vyskytuje.(video vlastního porodu) Matka tam vyznívá jako lehce šílená a sebestředná.

Já nevím, mám hodně excentrické potomky, sama jsem kompromisní, myslím, že i tolerantní.
A přesto se ti drobečci celoživotně hledají a vymezujou (i k mamince).

Při takto vyhrocených pojetích zásadních okamžiků života si vždycky dávám otázku, kde berou odpovědní aktéři tu jistotu, že potomci budou celoživotně názorově kompatibilní a že jim tu "ulítlou" alternativu neomlátí o čumák coby vadnou a traumatizující (argumentační oporu pro to vždycky najdou). Vezměte si, co se rozebírá tady za dětská traumata..

No a jako rodička bych opravdu nechtěla být pod pod podvědomou autocenzurou jak se chovat, ze stejného důvodu jsem nechtěla u porodu ani chlapa.