"proto uděláš nějakou chybu navíc, než bez něj" Dřív to tak bylo. Já byla na nervy, on byl na nervy. Pak to ale přesáhlo nějakou míru nebo co a najednou mě ty řeči přestaly nervovat, z ničeho nic. Nějak jsem si uvědomila, že nemusím čekat na něj, co si myslí nebo chce po mně, ale že jsem to já sama za sebe. Trvá to krátce, ale cítím se svobodnější, když neočekávám prvně názor druhých. Často myslím na to, že jsme se měli potkat o 5 let později. Ale byli jsme ještě děti, když jsme spolu začali chodit a udělali jsme hodně chyb. Co člověk nadělá, snažíme se být lepší, jak to dopadne, to je otázka.