Ještě k tomu studiu. Dělala jsem VŠ, když dětem byly asi dva a čtyři roky. Končila jsem, když jsem čekala třetí, obhajovala bakalářku, když třetí byl skoro rok. To studium celkem šlo, učila jsem se hlavně ve vlaku. Nebo jsem sedla do auta a jela do své kanceláře, kde byl klid. Měla jsem stejný přístup k učení, jako ke všemu - protože nemám extra paměť, abych to někde odříkala, musela jsem pochopit, co se učim. Takže jsem si ty věci ze skript googlila a hledala ještě další informace, když jsem to nechápala z mých materiálů. Hlavně složitá souvětí mi zamotala hlavu.
Bakalářka a její obhajoba, to je samostatná kapitola. Odevzdání na poslední chvíli, vezla jsem jí do školy osobně vlakem, tři děti, k tomu jedno v kočáru. S přestupem a dál ještě na trati výluka, takže s kočárem opět výstup z vlaku a nástup do busu, pak zase nástup do vlaku. A ty další dvě děti za mnou.
Obhajoba další kapitola. Špatně zapsaný den v kalendáři. Vůbec netušim, jak mi to secvaklo, vedla mě nějaká vyšší moc, že jsem se ten den ráno podívala na net na stránky fakulty. Ale zase, nebylo hlídání, manžel 80km daleko. Volám mu, že mám být na obhajobě, on-zlatíčko, zrušil obchodní schůzky, vyzvedl nás, odvezl 100km daleko a s dětma počkal, až to budu mít za sebou. Tímto jsem definitivně uzavřela možnost dalšího studia....
A pozor, to není všechno. Vyprávim to bráchovi a on se bavil a povídá:"To je jako s tou nástavbou, ha ha." A já netušila o čem mluví. Načež mi došlo, že když jsem se před 20 lety hlásila na nástavbu, přijela jsem na přijímačky o den později. Ale neměli plnou třídu, tak mi ten test dali napsat v ředitelně. Byl to nesmyslně jednoduchý test a na konci byla poslední otázka - jaké mám číslo bot(kvůli pracovní obuvi)

Je to peklíčko s tím někdy fungovat. A pro naše bližní očistec.