Mám dva kluky, u obou diagn. ADHD. Každej má jiný projevy.
Bohužel zjišťuju, že ten mladší má jakousi zesílenou formu toho,s čím jsem v dětství bojovala a vlastně neustále bojuju já. Nejspíš nikdy nedobojuju)
Jsem často myšlenkama jinde, od rána do večera něco hledám, často si musím nahlas přeříkávat,co právě dělám a co jdu dělat,abych si to uvědomil a a abych nezapomněla.Mám všude nepořádek, přitom se snažím, opatřuju dokonalý úložný prostory, sem tam mám záchvaty pořádkumilovnosti, na všechno mám desky, krabice-a stejně, nikdy nic nemůžu najít...
Řídím a zapomínám, kam jedu, čtu dokola jednu stránku v knížce, prootže myslím na úplně jiný věci, případně na nic, stojím u skříně a čumim, protože nevim, co tam dělám, zapomínám, že jsem se přišla oblíct..
Můj syn to má fakt v zesílený formě a já jsem z něj často na mrtvici, ale fakt mám pocit, že si tak maximálně jednou najde prostředky na to,aby se vyvaroval toho, co mu nejvíc komplikuje život, ale určitě to nezmizí, musí se s tím naučít žít.