Jo, holka, studuju, začala jsem při MD, dům hotový, aspoň v takovém stavu, že se za hotový dá považovat, protože dům není hotový nikdy, nepracuju, aspoň ne v nějakém pracovním poměru, ale musím splnit několik set hodin praxe, jedno relativně pohodové dítě s troškou náročnější rehabilitace, na pár hodin denně školkové, manžel funkční, schopný obstarat domácnost, maximálně mi pomáhající, takže se mnou učí, zkouší mě, když šlo o to nadrtit se přes 400 definic, částečně v latině například, fandí mi, ale je to hodně náročné. Je období, kdy vaří vedlejší hospoda, rodina si dělá ze mě legraci, že mám "zase před zkouškami", obdobným tónem, jako se komentuje premenstruační syndrom, prázdniny vlastně neznám, protože musím dostudovat hodně literatury, a na to padnou právě ty prázdniny. Dneska jsem obstarala domácnost, tak nějak normálně, zahradu, tak nějak normálně, a teď se jdu podívat na další otázku ke zkoušce, co jsem nestihla. Je to hodně náročné. Baví mě to, nelituju toho, chci tu práci pak dělat, ale je to hodně velká a vlastně nikdy nekončící dřina. A to jsem systematický typ, umím si práci rozvrhnout, nenechávám nic na poslední chvíli, snažím se jít na zkoušky v předtermínu, zvyklá soustavně pracovat i z domova. Někteří moji kolegové skončili v práci, aby mohli školu dodělat, další co zkouškové přemýšlí, že s tím seknou, další si odkládají zkoušky na později, nestíhají. Se školou jsem spokojená a jsem ráda, že jsem se do toho dala, ale za jiných podmínek je to nezvládnutelné.