jezdili jsme hodně, naši si na to potrpěli... s rodičema jsme teda nejezdili na podnikové (to jsme byli snad jen jednou na lipně a nic moc), jezdili jsme každý druhý rok do německa (postupně jsme projeli skoro celé východoněmecké pobřeží), se stanem, autem, vždycky jsme stěhovali půl domácnosti, vozík za autem, stan o velikosti menšího bytu
ty prázdniny mezi jsme jezdili pod blaník, taky stan, později půjčená rybářská chata, bývalo to skvělý, milovali jsme to
a k tomu jsme jezdívali s babičkou na jarňáky na podnikovou chatu od ní z práce, na moldavu, dodnes ji obdivuju, že to s námi dala, byla na nás sama a brala si nás všechny 4 vnoučata, hrozně jsme si ten týden užívali žádné družení s ostatními nebylo nutné, jediné kolektivní bylo večerní sledování tv