Tante, "sport o ceny" - ty jsi dobrá (ale hlášky tvého synka jsou ještě daleko lepší )

ovšem "Pacient, který potřebuje krev, která není k dispozici, je konkrétní situace tady a teď. Vytěžený dárce je odkladná věc..."
s tím souhlasím, jo, takhle to nejspíš funguje.

Nesoutěžím, prostě pravidelně chodím. Je to takový můj rituálek, který máme v rodině (asi jako se dědí nějaké jiné hobby) - pravidelná častá kontrola krevního obrazu a tlaku, klidné ráno s kávičkou a po odběru s párkem (který mmch jím jenom kvartálně právě v Thomayerce plus asi dvakrát ročně na chalupě), volný zbytek pracovního dne, a jako bonus pocit, že moje krev někomu pomůže.

Otázka, zda je správně stanoveno, co je málo - ano, to je moje otázka. A moje pak je i volba, zda mi rituálek stojí za nějaké (malé, větší?) riziko. Potřebuji co nejvíce informací, zkušeností, názorů, úhlů pohledu... děkuji za tvůj.