S vedoucími bych rozhodně promluvila, sice už je po táboře, ale třeba je to donutí k zamyšlení, co bylo špatně a příště se toho vyvarují. Dcerka je malá, 8 let je prostě ještě malé dítě a není žádná hanba, že tam plakala a stýskalo se jí, zvlášť, když tam byla sama, bez kamarádek. Chyba vedoucích byla i to, že když viděli, že je sama a rozumí si se spolubydlící, tak je nedali do jednoho oddílu. Ono už za nás se s těmi přesuny nadělalo (v podstatě nemožné, jednou to bylo napsáno, tak to PLATILO), jako by to bylo Desatero vytesané do kamene
... Dcerku bych rozhodně na další tábory nebo do skauta nenutila, nechala bych to na ní. Pokud se třeba za pár let domluví s nějakou kamarádkou a pojedou spolu, tak už to bude brát úplně jinak! Já jsem měla třeba v 10 letech trauma z tábora, nechtěla jsem už nikdy více a další rok jsem se domluvila s kamarádkou, jely jsme spolu a byla jsem nadšená, našla si tam další kamarádky a paradoxně se s tam s nimi kamarádila asi víc, než s tou původní
!