z raného dětství si toho moc nepamatuju, nejvíc ty chvíle, kdy jsem si po svém mohla hrát s kamarády bez dozoru rodičů, hrabání se v cizí dílně, hledání korálků v potoce, prošlapávání uliček v zahradní džungli, prozkoumávání hřbitovů a tak. prostě svoboda a divočina.

pak si vážím zážitků s rodiči, kdy jsem si řekla, že to jsou fakt drsňáci - vytáhli nás na nějakou horskou chatu v Tatrách a tam chatár padal do mdlob, že tam v zimě takhle malé děti ještě neměli (ségra byla mladší a slízla smetanu). Pak jsme jednou nocovali na karimatkách v jednom přístavu na parkovišti mezi auty a tiráky a to mi přišel slušnej punk, dodnes cítím ten smrad moře, rozkladu a pohonných hmot a pak to vedro na rozpáleném betonu. Každopádně děkuju rodičům, že mě seznámili s mnoha způsoby, jak poznávat svět. a ano, i proběhlo nějaké moře, nějaké polopenze a hotely, spíš ty mé silné zážitky probíhaly jinde.