Jako děti jsme jezdily na část prázdnin k pratetám na malé město. Obě byly neprovdané a teta Fanynka měla skleněné oko. Bratranec nám řekl, že si ho dává na noc do skleničky s vodou, a že kdo tam v noci půjde a podívá se na něj, vyhraje něco jako bobříka odvahy. Dodnes si pamatuju, jak jsme se se sestrou držely za ruce a kradly se z pokoje do koupelny a to oko, jak se vznáší v té vodě ve skleničce.
Už jako puberťačky jsme to vyprávěly mamce. A na ten její údiv taky nezapomenu. Teta si prý oko nikdy nevyndavala.