Bývala jsem závislá na plavání a byla jsem schopná přelézt plot koupaliště, když bylo pro déšť zavřeno. Mateřství žel pro me bylo dokonalým detoxem. Přesto vodu dal miluju. Když jsem se v běhání zlepšovala, tak mě to taky motivovalo zvyšovat dávky. Teď jsem ale naopak demotivovaná a prakticky nebeham. Ale pokud jsem běhala, bylo to treba taky dvakrát denně, ale zase jen dva nebo tři dny v týdnu. Prostě do práce a z práce. To byl rozdíl dohromady jen asi 45 minut oproti cestě autem, kdybych použila autobus nebo vlak, nebyl by časový rozdíl žádný.
Jinak jsem před časem zmiňovala pani, která vstává denně ve tři rano a běhá 20km. Nepatří mezi špičku. Myslím, ze tito extenzivni behaci se často ani moc nezlepsuji, jsou vlastně diky své posedlosti v chronicke únavě.