mandelinko,
ale moje dítě do těch šesti let taky nesedělo jen doma na zadku. Kromě jeho otce, kde je to ovšem hodně dané jeho nemocí, má kolem sebe velice akční rodinu, takže o zážitky všeho druhu nikdy neměl nouzi. Ovšem na většinu z nich si dneska vůbec nepamatuje. Na těch zážitcích v raném dětství je mnohem podstatnější budování vazeb s blízkými lidmi, pocitu nějaké "rodinné sounáležitosti", než ten samotný zážitek. Kde byl nebo nebyl, když mu byly tři roky prostě dávno NEVÍ. Ukazovat cokoli tříletýmu je sice hezký, ale nevybuduje to v něm lásku např. k návštěvám hradů, pouze to utuží jeho vazbu s tím, s kým tam trávilo čas. Event. se postupně učí, jak se na kterém místě chovat - je-li jeho doprovod příčetný a nenechává ho tam vyvádět dle libosti, protože je "přece dítě a nemá rozum".