škoda , chtěla jsem ti poslat nabídku na práci. Na vyzkoušení, nic extra, ale na to odpíchnutí by ti to stačilo.
Já myslím, že by jsi to dala, ale jsi už hodně v tom zacyklená. Pravda ten servis a obětování jsi si udělala víceméně sama. Ale teď už dcera na tobě závislá není, takže bych si plnila sny. Vzpomněla si na vše, co jsi chtěla, když byla malá malá a nemohla jsi. Jsi moc mladá na rezignaci. Já, jak kluci rostou, mám pocit, že jsem zas víc svá. I když negativní vzpomínky na jejich batolecí a předškolné období krom nemocí nemám. Užívali jsme si to skvěle, přece jen teď už je to zas víc o mě. Ale já se furt snažím hodně vykřesat i z negativní zkušenosti něco. A na všem něco malinko pozitivního najít. A manžel je taky fajn a držák, když na věc přijde. Jenže ty to máš dlouhodobě negativní a bez podopory nejbližších, tam už je to prostě jiné.
Já věřím, že to dáš, fakt bych začala tou prací, ta je z mého pohledu stěžejní. A zapracuj na sebedůvěře, nečetla jsem od tebe, že by jsi se někdy za něco pochválila. Že tě nechválí jiní, neznamená, že se nemůžeš ty pochválit sama.