svou původní rodinu vnímám jako něco, co mám v zádech, kdyby bylo hodně zle, ale to by muselo být fakt zle, abych si řekla o pomoc
Rodinný vztahy jsou studený, bez zájmu jedenoho o druhýho, každý žijeme svým naprosto rozdílným životem a jeden druhýmu nerozumíme

manžel je na tom vlastně stejně s tím rozdílem, že on je tím, kdo by případně pomohl sourozenci, ale taky si vzájemně nemají o čem povídat víc než půl hodiny dvakrát za rok

naše současná rodina je to, kde je nám dobře a mým obrovským přáním je, aby naši kluci měli jednou lepší vztah, nž máme my se svými sourozenci, aby o sobě chtěli vědět, aby se chtěli vidět, aby jeden druhýmu nedával najevo, jak nemá o čem si s ním povídat, z jakýhokoliv dovodu. Aby ten, kdo ještě nebude mít děti byl ochotnýá a schopný se bavit s tím, kdo děti už má, aby je nebral jako obtížný dotěrný hmyz
aby si pomohli ne finančně, ale třeba tím, že si jen popovídají a nebo pohlídá děti, prostě aby byli schopní spolu být i při rozdílných situacích, to mi strašně chybí