Potvrzuji, že perfektní fungování v Německu je mýtus.

Především na co není pravidlo (směrnice, předpis, proces, metodika), to prostě NENÍ, dokud se papír nesepíše a neschválí na co nejvyšší úrovni. Pokud pravidla existují, jsou dodržována způsobem, který často vytváří situace typu Hlava XII.

No a pak jsou oblasti Německa, kde ten automatický respekt k řádu neplatí. Nikdy tudíž nevíš, s kterým Němcem máš zrovna tu čest, a zda má smysl jít po česku po smyslu věci (tvořivě, tak, aby věc prostě byla, hledáme způsob jak, nikoli důvod, proč to nejde), nebo odkázat na tu a tu směrnici a podle té důsledně jet.