Stejně jako Anett.

Pracujeme, nic jsme nedostali (s výjimkou 10 000 od manželových rodičů na první pračku) ani nezdědili (s výjimkou starého auta, které kdysi muž podědil po zemřelé mamince - to už tedy dávno nemáme).

Začínali jsme v pronajatém bytě, bez koruny. Moji rodiče byli v té době za vodou, mohli přispět, ale u nás si na živobytí vydělává každý sám. Nešla bych nikdy žádat o peníze, i když jsem dost dlouho po škole hledala práci (odešla jsem ze zahrančního postgraduálu a potřebovala se uchytit). Ten začátek byl teda celkem krušný, ale dali jsme to a dneska jsem na to hrdá.

Dům jsme postavili za své a za hypotéku. Velká pomoc spočívala v tom, že jeden z rodičů dům projektoval a dozoroval (bez nároku na honorář).

Ve svém okolí neznám moc lidí, které by rodiče v začátcích nebo i později nějak podporovali, leda nějaké, co podědili byty po babičkách apod. Naopak dost rodin poskytuje hlídání, prázdninový pobyt pro děti apod., to u nás bohužel taky nehrozí a na rozdíl od těch peněz mě to i mrzí.