ted mě právě začíná do druhého nenápadně tlačit, ,,,chvíli se chová slušně, dceru navádí, že konečně by mohla mít druhého sourozence, ta samozřejmě skáče radostí, dost tím totiž roky trpí, on jí tvrdí, že je to teď na mě ...takže když nebude, dceři ukáže na viníka- na mě......on na mě tlačí, že by třeba ještě chtěl, ale do domku...(s kozama!!!!?), že už do bytu druhé dítě nechce...prostě magorárna. a mě nad tím, co už jsem dávno oplakala a co neskutečně bolelo, a co on utnul, opět nutí přemýšlet - o mém nenaplnění, fakt to není lehké, ale druhé dítě by nebylo řešení ničeho, a jen do trablů dohnat dalšího jedince