Tak pěkný zážitek:
Druhý porod v noci, celou noc doma na míči, sama potmě, klid, ticho a já s břichem. Nakonec porodnice, tam v pokoji já, manžel, občas asistentka, zase klid a jen já si rozhodovala, co bude dál.
Strašně jsem se tím uzavřela do sebe (v dobrém), poslouchala svoje pocity a potřeby, syn se narodil v klidu, přesně ve chvíli, kdy jsem věděla, že se rodit má.
Doktor se v průběhu porodu vyskytoval jen mezi dveřmi, zpětně jsem si ho pak v paměti promítla
Ve srovnání s prvním vyvolávaným porodem to byl krásný prožitek, i když bolest tam taky byla, ale nehrála hlavní roli, tu hrálo moje vědomí.