"Navsteva koncentraku je na programu v sedmy tride."

To mají Němci celkem dobre promyšlený.
Nás, pankrácké děti, vzali do sekyrárny ve 3. třídě a bez jakýchkoli serepetiček okolo nám předváděli gilotinu a vyzývali nás, ať se vžijeme do pocitů odsouzence na smrt. Už jsme znali Fučíka a ve škole jsme korzovali kolem fotky učitele umučeného v Mauthausenu (známý a vrstevník mého dědy). Kino Tatra nás několikrát ročně hostilo na protiválečných filmech.
Po takto drsném úvodu jsem nikdy nezatoužila po výletě do nějakého koncentráku, zaplať pámbu jsem na žádný ani nemusela.