My synovi Hobita přečetli někdy kolem 5 let. Nevím, jak k tomu došlo, asi to chtěl. A asi to souviselo s filmem, který chtěl vidět. Já sama Hobita četla až v dospělosti, a to jen proto, že jsem zrovna neměla po ruce jinou knihu.
Nemyslím si, že by to byla nějak náročná nebo pro děti nevhodná kniha. Pán prstenů, ten už je temnější, ale Hobit je opravdu pohádka. Třeba mnohem drsnější jsou klasický pohádky od Němcové, Diamatnová sekyra, to, co jsme četli my jako malý (resp. nám bylo čteno), u nich mám pocit, že mu musím něco vysvětlovat, Hobit je jasně rozdělený dobro a zlo a bojuje se tam. (já měla mnohem větší obavy, jestli mu pustit ten film, přecejen je něco jiného si ty situace představovat, a něco jiného je vidět. Viděl ho v 6 a byl s tím úplně v pohodě. I pána prstenů viděl. Vůbec se nebál. Nevím, já si sice myslím, že je to předčasný, ale je pravda, že se navzájem vraždí docela vkusně, že to asi jde. Já třeba mám trauma mimojiné z pohádky Princ a večernice...)