Grainne, já ano, ráda rozhoduju sama za sebe, pokud to jde a ráda vím, do čeho se pouštím.
Koneckonců - nakonec si vždycky mohu říct - jo, bylo to MOJE rozhodnutí...i když nebývá vždycky nejlepší. Ale je moje. Já si ponesu důsledek za své rozhodnutí.

Nevím, zda je to odvaha nebo zbabělost...ale ráda mám život ve svých rukou (a ráda přijmu pomoc zvenčí, která se mi nabídne), možná jsem zbabělá na to, abych za sebe nechávala rozhodovat jiné. I kdyby byli sebehodnější a sebevstřícnější, za mě ale můj život žít nebudou, mohou mi "jen" pomoci, žít si ho musím sama.
Jenže farmacie není jen hodná a vstřícná, takže bývám i ve střehu, co se týká různým medikamentů. Jejich tažení proti "alternativě" pod záminkou ochrany pacientů, kteréžto už převedli do zákonů, je podivuhodné. I když zákulisí celkem dokážu pochopit, taky jsem obchodnice .

Ale tak - každému, co jeho jest.
Taky se občas neudržím a napíšu svou zkušenost, protože si říkám, že třeba se to dostane k očím, které to zrovna nějak využijí pro sebe...

Jinak jako svéprávní lidi se každý rozhodneme, co a jak budeme využívat.
Někdy to prostě nedopadne...ale podle mne je dobré, když člověk ví, že udělal pro sebe maximum, co bylo v jeho silách. Ale to maximum leží pro každého někde jinde.

A kolik máme vyměřeno, to asi naštěstí nikdo z nás fakt předem nevíme.
Snažím se žít tak, abych měla každý okamžik co nejvíc čistý stůl...a nemusela případně litovat toho, co jsem nestihla - ale zas dělám jen to, co je v mých silách....velmi nedokonale .