Nezáleží to taky na psychické a čtenářské vyspělosti daného dítěte? Hobit je poměrně náročný rozsahem příběhu, na druhé straně se dá dobře rozdělit do "čtení na pokračování", dějová linie je vcelku jednoduchá, víceméně chronologická a je to půvabný příběh. Čtenářské (nebo posluchačské) preference jsou hodně individuální - některé děti dávají přednost pohádkám a jednoduchým příběhům o dětech ještě i v době, kdy se samy učí číst ve škole, jiné jsou trochu napřed, jednoduché příběhy jim přestanou stačit už v předškolním období, třeba i proto, že "čtou" rády, nebo se i samy naučí číst dřív (aspoň u nás to tak bylo). Možná to závisí i na tom, jaké příběhy se dítěti v jakém období vyprávějí, čtou, kdy a zda se s nimi vůbec začne, jakou slovní zásobu si dítě už osvojilo, jak složité, nebo naopak jednoduché větné konstrukce se používají v běžné řeči v rodině. Těch faktorů může být spousta. Necpala bych dítěti příběh, který ho nezajímá, ale ani bych neodsuzovala rodiče, kteří s dítětem čtou něco "dřív", než je zvykem. My jsme si Hobita s dítětem předčítali navzájem v jeho necelých sedmi na jakési dovolené - na jeho přání a bylo to moc hezké - měli jsme hobití dovolenou
.