Já to na konci 90. let vysvětlovala vysokoškolákům, svým spolužákům, co studovali mezinárodní obchod a tedy byl předpoklad, že by zeměpis mohli trošku ovládat. Nu a neovládali. Ale neuráželo mě to. Bylo to zdrojem obveselení. Když mi manžel později popisoval, jaké informace o východním bloku měli, tak se ani nedivím jejich ignoranci. Prý se neučili téměř nic (Francie), učitel jim řekl, že kdo má zájem, ať si to sám nastuduje. Takže manžel si myslel, že jsme všichni vlastně Rusové, mluvíme rusky, jsme děsní komunisté (přitom v té Francii těch skutečných komunistů bylo daleko více, než v Česku) a největším exportem jsou zlodějové a prostitutky. A samozřejmě jsem mnohdy byla pokládána za válečného uprchlíka z Jugošky, pokud ne přímo za tu lehkou děvu, co si vydělává ve čtvrti červených světel a studium má jen jako zástěrku.