Jsou. Syn má taky takové výlevy. Hlavně nad jídlem. Já ale to neodmávnu rukou s tím, že je to normální, ale zeptám se ho jak by se líbilo jemu, kdyby ten náramek z gumiček co mi dal jsem hodila do kouta s tím, že je naprosto strašnej a tohle přece nemůžu vzít na sebe mezi lidi. A že ten oběd jsem dělala dvě hodiny. Ono mu to pak secvakne a uvědomí si, že to není zrovna hezké. Ale vidím rozdíl v tom, jestli se snažím takové chování odbourávat, nebo tolerovat. A pokud to budu tolerovat, tak to bude dělat dál, vždyď to přece nikomu nevadí.