Dokud jsem měla malé děti, rozhodně práce ve školství nebyla to pravé. Třeba právě proto, že jsem vždy pracovala ve školách, kde se i o malých prázdninách do práce chodilo, takže člověk musel stejně vykrývat, navíc jsem na vlastní děti neměla nikdy čas, protože ať jsem přišla, kdy jsem přišla, vždy jsem musela pokračovat v práci a věnovala jsem svůj čas jen cizím dětem. Takže celé moje fungování coby matky se zúžilo na vyzvedávání a přesouvání dětí. A kolegyně, co mají menší děti, to pytlíkují jako tehdy já. Ta jedna si platí hlídání vlastních dětí, aby mohla plnit požadavky zaměstanavatele a rodičů...a to i v době nemoci, protože to je řečí, když si učitelka dovolí být doma s vlastním dítětem, jak k tomu ty děti ve škole přijdou atd. Já to po dvou letech vzdala a byla jsem raději s dětmi doma, vyšlo nás to levněji.
O velkých prázdninách jsem stejně byla s dětmi maximálně 2 týdny, jezdily hodně na tábory, na 14 dní si je brala babička, fakt jsem 8 týdnů v tomto směru jako žádnou výhodu nepocítila.
Když už něco, tak spíš to, že jsem nemusela být ve škole 8 hodin v kuse, ale mohla jsem práci přerušit a alespoň ty děti dojet vyzvednout. A taky že se dost té práce dá udělat doma, třeba když vlastní děti spí. To jako výhodu beru.

Ale já si tuhle profesi vybrala ne kvůli výhodám, ale proto, že jsem se v ní našla, že mě baví. Těch 8 týdnů dovolené jsem si nevybrala, nerozhodovala jsem o nich, nežádala jsem je. Kdybych měla ty 4 týdny, dělala bych tu práci taky, jen nevím, jak dlouho bych vydržela zdravotně. A obávám se, že i ty 4 týdny někomu přijdou moc. Bohužel v kuse bych ani při nejlepší vůli ty dva roky po sobě nedala .