dooly, v tomhle souhlaím s tebou, mám známou také syn.. kolem 30, také deprese, bojí se lidí.. k tomu další zdravotní problémy... trošku i pomalejší..
po několika pobytech v léčebně, mu dali ID 2 stupně, ale i tak se snaží, maminka ho tlačí, chodí do práce, pracuje tedy u ní a pod dohledem.. ale snaží se.. ona se ho snaží osamostatnit a on se snaží.. má horší i lepší dny.. ale všichni se snaží.
Ze začátku také měl tendence se doma v tom utápět a jen fasoval silnější a silnější léky.

nechci to soudit.. já velké množství lidí nemusím, ale nebojím se jich, takže to těžko posoudím.. ale myslím, že pokud je snaha na vícefrontách, což tady v tom případě co popisuješ, maminka snahu asi má.. tak si myslím, že se trošku zapojit člověk může.

a trošku určitě i dochází ke zlepšení stavu, což je ku prospěchu věci. V tom případě co popisuješ, to musí být hrozné i pro tu maminku, pokud ona sama trpí depresemi.