Dneska uplyne 74 roků od vypálení obce Lidice. Mimo nedělního celovečerního filmu z nějž mrazí i v 21. století běžel včera na ČT2 dokument o osudech lidických dětí. 7 jich přežilo jen díky tomu, že byly nacisty v Lodži vybráni na převýchovu cesta ostatních vedla zřejmě do Chelmna,kde na počátku července 1942 našly svou smrt (nacisté je udusili výfukovými plyny ve speciálně zařízeném autě). Děti byly označeny jako nevhodné poněmčení.
Byla to hrozná doba, podobný osud se velice lehce mohl týkat jakékoliv vesnice. I v té naší sousedé o pár domů dál skrývaly partyzány. Jedna dnes už starší paní vzpomínala, že si k nim jako děti chodily hrát a dcera těchto sousedů jí ukazovala půdu plnou partyzánů. Stačila by i nevinná dětská zmínka té nepravé osobě a nemuseli jsme jako obec existovat.
Bohužel životní příběh těchto sousedů skončil tragicky, rodiče odvlekli do koncentračního tábora (nevíme kam, ty nejbližší velké jsem obepsala, ale nemají stopu). Paní nakonec zahynula zřejmě v Kounicových kolejích. Rodiče byli odvlečeni protože jejich syn utekl z nucených prací z Reichu a dal se k partyzánům. Tento syn byl pár dnů před koncem války zastřelen nacisty, při události kdy partyzáni přepadli vlak s německou osádkou. Jeho sestra se 1.5.1945 nešťastně postřelila neopatrnou manipulací se samopalem a na místě zemřela.