Mně hodně pomáhá nejíst sacharidy, natož jednoduché cukry. Pak nemám takovou chuť na sladké, a když, tak mi připadá HODNĚ sladká i mrkev, mléko, apod... Využívám v tomhle systému toho, že když si ráno nedám sacharidy, nerozhoupu inzulinovou houpačku, nemám pak prudký hlad ani velkou chuť na sladké. Třeba na čokoládu mám chuť kvůli čokoládě, nikoli kvůli cukru, takže mě uspokojí i malý kousek 85% čoko, ve které cukru fakt moc není, a než ji člověk rozpustí v ústech, dost dlouho si té chuti užije.

Teď jak tu čtu o sladkém, dostala jsem chuť, a vyhovuju jí velkým hrnkem čaje (350 ml černého slabého) s 50 ml plnotučného mléka a 5 g medu (vše přesně zváženo, spoléhat se na odhad lžičky medu nedoporučuji). To je celkem cca 6,5 g sacharidů, a přitom plnej hrnek sladkého, který budu popíjet tak půl hoďky.

Jo, takže k praxi: snídám míchaná vajíčka. Nemám po nich hlad ani nejsem "ucpaná" (Buchli), jako jsem bývala po pečivu s něčím, ale i po ovesné kaši (a podobných sacharidových výdobytcích moderního potravinového průmyslu - musli apod.).

Kdybych si dala malý perníček, mám hlad do hodiny a chuť na sladké k tomu.

Problém je, že zvyknout si na méně sacharidů je na delší čas, kdy s tím člověk holt bojuje, a někdo na to ani nemá "buňky". Jsem z běhání nalačno zvyklá fungovat na tuky a bílkoviny, takže bez cukrů malátná nejsem. Ale trvalo to pár let, než jsem tělo vytrénovala. Takže neomdlívám při fyzické zátěži bez doplňování cukrů, musím zvládat "jen" tu chuť na "něco". A jak jsem již psala, i ta chuŤ je daleko menší, když od rána nejím cukry - je to přesně podle toho přísloví "S jídlem roste chuŤ."