Chov takového zvířete není jednoduchý ani z legislativního hlediska.

Chovat doma bez povolení zvíře z volné přírody je možno pouze za předpokladu, není-li:

Zvěří.
Ptákem.
Zvláště chráněným živočichem.
Tažným živočichem.
Nebezpečným zvířetem.
Opuštěným zvířetem.
Zvířetem chráněným úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES úmluva)

Splnit všechny výše uvedené předpoklady pro chov divokého zvířete je velmi problematické, lze to s živočichy především ze skupiny hlodavců nebo bezobratlých. Vzhledem k problematickým prvkům chování a možným zoonózám (tj. nemocem přenosným ze zvířete na člověka a naopak) u každého zvířete chov divokých zvířat v zajetí není doporučován. Výjimkou může být dochování trvale handicapovaného živočicha předaného ze Záchranné stanice, samozřejmě ale se souhlasem orgánu ochrany přírody. Z takového jedince však nikdy nebude domácí mazlíček.