X_X, je nesmysl srovnávat dítě (tuším, že jde o třetí třídu) a dospělého. Dítě s poruchou chování z toho může vyrůst (naučit se ovládat svou impulzivitu), anebo nemusí. V případě dospělého s poruchou chování samozřejmě přichází v úvahu tomu chování zabránit (zbavení svéprávnosti, léčba atd).
X_X, také jsem psala, že je důležité s tím dítětem ve škole pracovat. Motivace, motivace a motivace (psala jsem níže ve vlákně). Je možné, že v některé škole dítě s poruchou chování dostává z chování jedničku, protože to s ním škola umí, asistentka předchází afektům, je s ním pořád a dítě se nedostane k tomu, aby zmlátilo spolužáka, no a v jiné škole to s dítětem neumí a řeší to těmi tresty - což jsou ty dvojky z chování. Není lepší tomu agresivnímu chování předcházet i za tu cenu, že asistentka musí být dítěti za zadkem? Pořád píšu o devítiletém klukovi, ne o patnáctiletém puberťákovi.