Mámě občas ujela ruka, ale to nepovažuji za bití, ani tehdy jsem nepovažovala.
Táta mě snad nikdy neuhodil, ale vím, že jsem jeho hněv snášela podstatně hůř než mámin. Nevím, jestli je to dáno vztahem dcera - otec, nebo proto, že máma je výbušná a nezlobila se nikdy dlouho, zatímco tátovi to vydrželo, nebo spíše tím, že byl málo doma a byl spíš pro zábavu než pro nějakou tvrdou výchovu
Ale něco na tom může být.
Koneckonců i naše mladší když plácne jednou za uherák tatínek, se může pominout, protože za zlou je přece v rodině matka...
Ach, jak teď rozumím tomu, když to máma tátovi vytýkala