JJ, rivalita mezi sourozenci je vec bezna i u nas. Na jednu stranu se silene milujou, nemuzou bez sebe bejt, kdyz syn odjede do lazni, dcera spi v jeho pokoji s jeho plysakem a on ji pak z lazni veze darecky. No, vydrzi jim to tak hodinu, pak prijde brvni boj.
Nezasahuju, dokud nejsou hlasiti, pak na ne houknu, at si to vyridi potichu, ze tohle nebudu poslouchat.
Oni jsou oba stejny, nemaj si co vycitat - dcera na sebemensi podnet jeci, ve snaze nas prilakat, synek ji zase postuchuje nenapadne, aby nebyl oznacen za vinika, nesnasim tohle chovani ani u jednoho, takze jemu vetsinou reknu, at ji okamzite prestane postuchovat a ji, at nevresti. Tuhle jsem k nim mela proslov na tema, ze si ocernovanim jeden druheho opravdu nezajisti u mne zadne vyhody nebo lasku navic, ba naopak. Tak pak chvili dali pokoj a druhy den zas zajeli do stejnych koleji. Ja tohle neznam, s brachou jsme meli specificky vztah, tak mi to dost leze na nervy, ale pry je to normalni. PRoti celemu svetu ale stoji pevne pri sobe.