mam uzasny orientacni smysl, ale priklanim to svemu velmi dobremu perspektivnimu videni. I chlapi me obdivujou.
Ale jednou jsem v neznamem lese na houbach fakt zabloudila a jak na to nejsem zvykla, propadla jsem panice a vovala jsem z toho lesa /telefon jsem mela u sebe/ memu priteli, ze jsem zabloudila. A on na me...no a kde jsi? /on ten les znal, patril jim/..tak mu rikam...no pod takovym velkym stromem
..fakt mi nebyl schopen poradit, stromy byly vsude kolem me.
Ale jak jsem koukla na ten velky strom a kolem dokola, tak mi docvaklo kde jsem, uklidnila se a vratila se na chalupu fakt primou cestou. Ale ten sok, ze jsem taky jednou zabloudila, ten byl teda hrozny