Moje zkušenost je s dvěma dětmi, dcera v době, kdy byla v juniorské reprezentaci měla krátkodobě i 6 tréninků týdně, ale bylo to tak, že 2 dny v týdnu chodila ráno na doplňkový sport - plavat, pak tréninky út-čt odpoledne, o víkendu jeden nebo dva dny závody, po vždy zcela volné. Pokud byla po úrazu nebo prostě přetažená, po dohodě s trenérem jí upravil dávky - mnohdy ani nešlo o snížení počtu tréninků, ale změnu v zátěži právě proto, aby pak dala přípravu těsně před sezónou bez újmy v plné výši. Má tituly z mistrovství světa i Evropy, je jí 22, zdraví má v pořádku a s aktivním vrcholovým sportem přestala - do dospělých už přešla "jen" jako trenér a rozhodčí s tím, že občas si střihne věci typu otevřený vytrvalostní závod. Syn závodně tančí, jeden den mají taky úplně volný, v pátek jede tři tréninky - společný a dvě individuálky. V nějakém okamžiku, kdy hodně rychle vyrostl (má 15 let) byl hrozně unavený, usínal v sedm po cestě domů a volné víkendy prospal jsme opět po dohodě s trenéry upravili zátěž tak, aby mohl normálně fungovat i když to znamenalo zpomalení postupu. Tady je to ještě trochu víc na nás, tančí "pod klubem", ale indivindy tréninky si domlouvá sám, stejně tak se s partnerkou domlouvají, na jaké pojedou závody - a on je prostě rozdíl víkend bez závodů nebo závody 200 km na jednu a druhou stranu v so i neděli s návratem domů v jedenáct večer. Takže chce to zachovat chladnou hlavu a nadhled, nenechat dítě pro ego trenéra zhuntovat. Co strašně moc chybí - snad krom sokola a bojových umění - jsou sportovní kroužky, které nejedou primárně "na výkon", taková ta místa, která pak dávají dohromady dospělí - jít si zacvičit zumbu, zahrát fotbálek nebo volejbal...Většina sportovních oddílů jede po titulech, protože za ty mají trenéři alespoň nějaké peníze. Proto raději platím víc za aktivitu jako takovou a pak jako "zákazník" trvám na tom, že chci, aby moje dítě rozvíjeli, nikoli zhuntovali.