Norský Barnevern využívá služeb soukromníků. A ti jsou často vedeni ekonomickými zájmy, konstatoval nezávislý audit zveřejněný na stránkách norské vlády
Praha, 16. května 2016:
V norském systému péče o ohrožené děti může být soukromý poskytovatel služeb veden ekonomickými zájmy a upřednostňovat je před kvalitou péče a zájmy dětí. Vyplývá to z rozsáhlého auditu, který mapuje činnost soukromých subjektů napojených na norský sociální úřad Barnevern. Audit mimo jiné kritizuje i časté střídání lidí zodpovědných za jednotlivé případy[1]. Na audit upozorňuje Petiční výbor na podporu rodiny Michalákových, protože umožňuje dobrý vhled do fungování norského Barnevernu, jehož obětí je i rodina Michalákových. Část auditu má výbor k dispozici v českém překladu.
Stostránkový audit vypracovala společnost Vista Analyse pro ministerstvo pro děti a rovnost a jeho plné znění bylo spolu s doprovodnou tiskovou zprávou zveřejněno před několika dny na stránkách norské vlády (https://www.regjeringen.no/no/aktuelt/rapport-om-private-aktorer-i-barnevernet/id2498772/).
„Na tento audit nás upozornili přátelé z norských organizací na pomoc rodinám odebraných dětí. Jeho výstupy jsou mimořádně zajímavé. Mimo jiné vysvětlují, proč je v Norsku možné odebrat děti bez dostatečných důvodů, proč se navzdory slovním proklamacím s rodinami nepracuje a proč jsou děti často drženy u pěstounů uměle a déle než je potřeba. Je zřejmé, že systém, který má pomáhat, se lehce zvrhne v byznys, na kterém profitují externí dodavatelé sociálních služeb. Ti jsou finančně závislí na počtu odebraných dětí a množství poskytovaných služeb a pěstounství je pro ně jednoduše finančně výhodnější,“ komentuje dokument europoslanec Tomáš Zdechovský, který oblast práv dětí a rodin dlouhodobě sleduje.
„Je to zdvižený varovný prst pro Českou republiku, protože pod stávajícím vedením ministerstva práce a sociálních věcí také u nás sílí tlak na privatizaci služeb péče o ohrožené děti do rukou soukromých organizací. Jedná se především o neziskové organizace, které tzv. doprovází přechodné pěstouny, jen část z nich ovšem může nabídnout dostatek profesionálů a odborných zkušeností. Od Norska proto nesmíme opisovat, zato se nám vyplatí sledovat kroky norské vlády, která je postupně tlačena k nápravě,“ doplňuje mluvčí Petičního výboru na podporu rodiny Michalákových a poslankyně Jitka Chalánková.
Ta podle svých slov vítá posuny v norské péči o děti, je ale znepokojena tím, že norská vláda zatím nepočítá s nápravou minulých přehmatů, které dopadly i na české rodiny.
Chalánková současně připomíná, že ještě před rokem se české ministerstvo práce a sociálních věcí chystalo napsat nový zákon o sociálně-právní ochraně dětí právě ve spolupráci s Norskem. Na tuto legislativní činnost mělo být dokonce vyčleněno 27 milionu korun z norských fondů, ministerstvo však od tohoto záměru v tichosti upustilo.
Ministryně Solveig Horne odpovědná za práci Barnevernu v reakci na audit avizovala, že mimo jiné „prošetří různé formy regulace rámcových podmínek pro soukromé subjekty, především v oblasti pěstounské péče, aby byl připraven jasnější rámec dříve, než vstoupí v platnost nové rozdělení odpovědnosti mezi státem a obcemi.“ Návrh nového zákona, který nové rozdělení kompetencí upraví, by měl jít podle zveřejněné tiskové zprávy do legislativního procesu na jaře 2017. Jde o další z kroků, které ministryně podniká ke změně stávajícího a stále častěji kritizovaného norského systému péče o děti.

Vybrané úryvky ze zveřejněného auditu:
· „Sociální služba Barnevernet musí zabránit tomu, aby dodavatel prodlužoval podpůrné opatření na dobu delší, než dané dítě a rodina potřebuje, a aby se nabízela komplexnější a dražší opatření, než je nutné. Sociální služba Barnevernet se musí mít rovněž na pozoru před nezpůsobilými poskytovateli, kteří neustále poukazují na nová opatření a zprávy, z nichž mají hospodářský profit.“
· „Soukromý poskytovatel bude mít ekonomické motivy k tomu, aby ponechal dítě v opatření, aby rozšířil dané opatření a aby je naddimenzoval v poměru k potřebám dítěte. Pokud se kvalita dané služby nedá dobře sledovat, existuje riziko, že profit bude upřednostňován před kvalitou.“
· Stát by měl odstranit nedostatky týkající se nezákonností a selhání trhu:
- krajští guvernéři by měli prošetřit současnou praxi využívání
soukromých poskytovatelů v oblasti pěstounských rodin, avšak měli by také
vzít v úvahu, že mnoho problémů se může týkat státních pěstounských rodin.
- úřad pro hospodářskou soutěž by měl provést šetření trhu s pěstounskými
rodinami od soukromých poskytovatelů.
· „Vyslovíme dvě obecná znepokojení:
Kdo vlastně vykonává rozhodnutí v současné sociálně-právní ochraně dětí? Ten, kdo by měl reálně rozhodovat, je sociální služba Barnevernet (pro sociálně-právní ochranu dětí). Pokud nakupuje celé služby nebo jejich části od soukromých subjektů, je nezbytné, aby se tyto soukromé subjekty dostatečně seznámily s případem, a tak si mohly udělat samostatné mínění. Posouzení soukromých subjektů by mělo doplňovat, a nikoliv nahrazovat vlastní posouzení ze strany sociální služby Barnevernet. Vidíme různé příklady, které nasvědčují tomu, že tomu tak vždy není. Jedním příkladem je ujištění jednoho z největších poskytovatelů sociálních služeb na jeho internetových stránkách: „Závěry se budou vždy prodiskutovávat se zadavatelem, dříve než bude schváleno rozhodnutí nebo ukončení řízení.“ Je silně znepokojující, že považují za nezbytné toto specifikovat.
Jsou služby na sociálně-právní ochranu dětí schopné dostát svým povinnostem? Ministerstvo poukazuje v dopisu, že sociální služba Barnevernet „je povinna si vyhradit plné možnosti řízení“, a že právě sociální služba Barnevernet „má plnou odpovědnost z odborného, reálného a formálního hlediska“. To se týká také zodpovědnosti za kvalitu, tj. nikoliv pouze těch úkolů, které zahrnují rozhodnutí. Avšak je typické, že právě ty sociální služby Barnevernet, kterým se nedostává kapacita a odbornost, nakupují služby od soukromých subjektů.“
· „Sociální služba Barnevernet se musí ujistit o tom, že práce je prováděna dostatečně důkladně, zvláště pokud je financována jednotkovou cenou, neboť toto stimuluje k rychlé práci. Sociální služba Barnevernet musí rovněž dbát na to, aby se neprováděla rozsáhlejší práce, než je nutné, srovn. zohlednění klidného soukromého života a právní jistoty vůbec pro dítě a rodinu. Kromě toho se musí mít na pozoru před tím, že dodavatel může navrhnout další opatření, spíše v závislosti na tom, co je výhodné pro dodavatele samotného, než na tom, co je nejlepší pro dané dítě.“
· „Pracoviště sociální služby Barnevernet někdy musí vést řízení týkající se převzetí do pěstounské péče a stížností pro krajské komise. Soukromí konzultanti se nabízejí, že vykonají všechny práce, spojené s takovými řízeními: a) sepsání případu a přípravu zprávy na základě dokumentace k danému řízení b) vystupování jakožto zástupce v komisi ve stejném řízení, a to za stranu sociální služby Barnevernet c) vykonávání úkolů spojených s řízením jako například předběžných a následných prací spojených s řízením okresní komise d) projednávání řízení o stížnosti podaných ke krajské komisi a k okresnímu soudu“
· „Právě krajská komise vykonává samotné rozhodnutí o převzetí do pěstounské péče. Nicméně předem se vykonávají důležitá rozhodnutí, jak ohledně toho, zda je nutné převzetí do pěstounské péče, tak i ohledně toho, zda je nutná péče v pěstounské rodině nebo ústavní péče. Domníváme se, že může vyvstat otázka, kdo z reálného hlediska vykonává tato rozhodnutí, a podobně kdo vykonává šetření.“
· „Pro pracoviště sociální služby Barnevernet, která zadávají práci jinde, neboť sama nemají kapacitu nebo odbornost k jejímu výkonu, bude zvláště složité vydávat taková rozhodnutí za vlastní.“
· „Důvodem ke znepokojení může zejména být, pokud sociální služba Barnevernet zadala jinde takovou práci, která tvoří základ pro řízení krajské komise, kde se jedná buď o šetření, nebo o podpůrné opatření. Privatizovala snad sociální služba Barnevernet ochranu pro takové dítě?“
· „Zapojení externích konzultantů způsobuje, že dítě a pěstounští rodiče musí jednat s různými osobami, a oslabuje to kontinuitu v projednávání daného případu. Okolnost, že sociální služba Barnevernet zadává sledování někomu jinému, může být projevem toho, že zde právě nedochází k nepřetržitému sledování a hodnocení tak, jak to vyžaduje zákon.“


[1] Jen na případu dětí Michalákových se vystřídalo minimálně 5 různých vedoucích pracovníků.