Taky jsem dlouho marně toužila mít dlouhé vlasy, vydupala jsem si je až někdy před pubertou. Mám jemné řídké vlasy, které bez patřičné péče nevypadaly hezky, takže jsem slýchala, že vypadám jak ozora. Jenže já na ně čekala tak dlouho, než mi je dovolí, a potom zase, než narostou... Pro sebevědomí dcer jsou prý velmi důležití otcové. Ten můj uznal matčiny nářky a jednou ráno mi dal dvacku, že vypadám hrozně a ať se jdu ostříhat. Když jim tolik záleželo na mém vzhledu, mohli mě svěřit kadeřnici, aby mi poradila s vhodným sestřihem a péčí o vlasy. Existovalo před revolucí něco jako kondicionér?

Ono by ani nevadilo, že jsem ostříhaná nakrátko, ale jak na krátko. Mě i sestru stříhala mamka - ofinu rovně, pak schod, pak nad ušima rovně, pak schod a za krkem rovně. To snad už i strojkem nebo podle hrnce by to vypadalo líp.