Maminka: „Ty jsi tak malá?! Máš strašný kolena, tmavý vlasy a nejvíc mě štve, že ti to vůbec nevadí“ Chápete jaké to je, když to říkáte přecitlivělému pubertálnímu dítěti?

Tatínek (zaslechla jsem přes zeď): „že máme ale hezkou holku“. Maminka: „Je úplně obyčejná“

Jediný následek: o vzhledu dětí mluvím jen pozitivně. Když se mi zdálo, že přibraly (každé jindy), snažila jsem se jim upravit jídelníček (moc to nešlo, jí dost vyváženě), ale jim jsem neříkala nic.