Vlku, před lety jsem se těmito stavy prala 3/4 roku sama (homeo, bylinky, četba, zaměstnávání mozku), ale pak jsem skončila na lécích. Kromě vlastní rodiny jsem se starala o těžce nemocnou příbuznou. Strach o ni nebo třeba o dceru, jestli nestrádá, když já se věnuji nemocné... možná něco jiného mi spustilo panické stavy. Bylo to šílený. Jedna z prvních epizod mě zastihla v nemocnici, když jsem tam byla s tou příbuznou a skončila jsem na kapačkách s doporučením k psychologovi. Tam jsem samozřejmě nešla, protože já přece zvládnu všechno. Postupně jsem měla ty ataky častěji a častěji... až jsem jednou myslela, že nevstanu z postele. Měla jsem štěstí, že mě vzala doktorka-psychiatr, která ošetřovala tu mou příbuznou (alzheimer). Vzala mě hned, napsala antidepresiva a cca po měsíci a půl bylo lépe. Možná to jde zvládnout bezléků, ale já to nedikázala a léky mi zázračně pomohly.