zajímavé i poučné počtení - zjištuju,že přístup byl v mnoha rodinách velmi podobný jako i u nás-žádná chvála,pochvala nikdy,ani v dospělosti,-když už se člověk sám pochválil,tak přesně jakpíše Kamb,se dozvěděl,že samochvla smrdí a podobné perly.

A přitom,když se opět zamyslím,a moc exrra teda nemusím, tak co dokázalli naši slavní rodičové - houby s octem.Měli úžasné jistoty,klid, dost často se dostali zadarmo až levně k bydlení ve městě, nic se nemuseli iučit,nic nikkomu dokazovat,vysačili si po celý život s tím málem, co uměli na začátku.

Já jsem si z kritického přístupu vzala to,že jsme naopak děti chválili a říkali ke všemu,co se jim jen trochu podařlo,jak jsou dobří.

Mě naštěstí kritický přístup v dětství na mém sebevědomí nijak neubral,asi i proto,že mám spoustu věcí jaksi v patě; naopak když vyhodnotím co jsem dokázala v dospělosti a povedlo se mě a naproti tomu jak se v životě plácali rodiče,tak závěr zní:čím větší nula někdo je,tím víc si o sobě myslí,jaký není geroj.