Yuki, přesně tak, už jsem tu něco podobného psala, syn to míval přesně takhle...u něj je to ještě trošku ztížené tou dysfázií, ale fungovat v té školce pro něj prostě bylo v určité době dost náročné a spotřebovalo to veškeré jeho síly na sebeovládání a doma pak prostě "bouchnul"...věděl, že tam může, že tam ho budeme mít i přesto pořád rádi a že se nemusí nuceně ovládat, ale může ty nahromaděné emoce uvolnit...přijde mi to úplně logické....ale časem se ty emoce naučil zvládat a naučili jsme se s tím pracovat oba a už to pak docela šlo....