Magrato, nevím, ale takhle, jak to tu tak postupně popisuješ, tak mi to přijde jako nějaký větší problém....byla jsi se někde poradit? Já jsem takhle se synem loni na konci první třídy řešila období nějakých nepochopitelných úzkostí a z toho vyplývajících až agresívních scén (doma, ve škole se choval vzorně)...už jsem byla v koncích, paní učitelka ve škole mi doporučila svoji kolegyni, psycholožku v PPP, byla jsem tam i se synem, chvilku mluvila i s ním, ale většinu z těch 2 hodin, co jsme tam byli, jsem si povídala já s ní...tenkrát to pro mě bylo velmi přínosné, probíraly jsme výchovné přístupy a uvědomila jsem si, co dělám asi špatně, získala nezaujatý pohled zvenčí...fakt doporučuju...a předtím ve školce kolem 5 let měl podobné období taky, to jsem tenkrát taky řešila rozhovorem s paní psycholožkou ve školce...bez syna, jen já a taky mi to pomohlo...