ježiš, to znám! já teda mám to štěstí, že jsem ráno přenechala manželovi, on to zvládá výrazně líp, já jsem po probuzení taky docela marná a otravná sama sobě. teď v první třídě už je to trochu lepší, dřív taky vstávali jak někdo píše u pohádky a 20 minut jen leželi a civěli, než mozek naskočí. syn je rychlík, na holku čekáme vždy, taky tisíc výhrad, zejména k oblečení. ona už od miminka se budila zásadně s jekem, nechápu proč, "normální" miminka po probuzení otevřou oči, ona nejdřív pusu a řvala a řvala bez zjevné příčiny. když už teda usnula. do jejích pěti let jsem jedinou noc nespala v kuse. ano, taky vím co je to náročný dítě. hodně sil!