Já bych to dítě nedala ani za zlatý prase - dnes už to mohu říci na 100%, protože se mi stalo prakticky totéž - jen jsem se to dozvěděla až po dvou letech, ale opravdu nemohu soudit, jak bych jednala, kdybych se to dozvěděla třeba v prvním, druhém trimestru, nmohu soudit, co bych dělala, kdyby šlo o jiné druhy postižení...

Někdo to prostě nedává a dítě snad půjde někam do rodiny, i když ty průtahy, kdy brečí v kojeňáku, jsou dost nechutné a popírání toho, že ho to může poznamenat na celý život, fakta nevyzmizíkuje.

Ovšem možná je lepší kojeňák, než třeba týrání.
Je mnoho týraných postižených...