Míšo, sama bych to nikdy neudělala, dítěte je mi velmi velmi líto. Ale tuším, že je to běžné. To ti snad raději ani nebudu psát, že podmínky pro děti s DS v ústavech jsou ještě mnohem horší než normálních dětí (méně ošetřovatelek na děti atd.) I když možná, možná, snad se to změnilo.

Dokonce jedna moje kamarádka (velice sympatická, soc. zdatná, s vlastní úžasnou spokojenou funkční rodinou - nikdy bych to do ní neřekla), že určitě dítě nechat v ústavu, co naopak s ním doma.
Naopak v mých očích velmi stoupl jeden spolužák z vejšky (naopak ne moc sympatický), narodil se jim chlapeček s DS (také to bylo překvapení po porodu) a nechali si ho doma, říkal: "je to přece naše dítě".
Od té doby si také říkám, že sympatičnost a nesympatičnost lidí nemá nic moc společného s jejich rozhodnutím v podobných věcech.

Dítěte mi je velmi, velmi líto. Snad bych ti ani nemela psát, že podmínky těchto dětí v ústavech jsou ještě horších než normálních dětí (méně ošetřovatelek, když se k nim některá bude zle chovat, tak tím spíš se na to nepřijde), no prostě, co ti mám psát :-(